Aktuálně z farnosti

Ježíš se ocitl v sevření senzacechtivého davu. Lidé se strkali a tlačili, aby jim nic neuniklo a aby pak mohli vyprávět, co neobvyklého na vlastní oči viděli. Dnes by k tomu jistě patřilo i mnoho mobilů nad hlavami a selfie s Ježíšem.

V tomto zmatku a neporozumění ale Ježíš jasně vnímá dotek nemocné ženy, která mu věří. Sama si vymyslela a uložila úkol, že se alespoň dotkne Mistrova šatu. Pán její způsob projevu víry přijímá a respektuje. Hledá pak tuto uzdravenou ženu v davu, ne aby jí cokoli vytýkal, ale aby jí potvrdil, že jednala správně, a aby jí popřál pokoj v dalším životě.

Krok víry, způsob, kterým se chceme přiblížit Bohu, v nás může vyvolávat napětí a pochybnosti, jestli to není naše fikce, jestli nejsme směšní a naivní. Ale Bůh nám často v našem snažení dává pokoj a radost jako potvrzení, že jsme jednali správně, aby nás uklidnil, když jsme ustrašení a rozechvělí. V davu kolem Ježíše nebyli asi všichni povrchní, ale hlubokou osobní víru prokázala právě ona nemocná a trpící žena.

Je zajímavé, že často
ve víře vyrosteme
právě díky starostem a nepříjemnostem,
které nás potkají.

Jistě si nebudeme přát, aby nás proto potkalo více nepříjemností,

ale prosme Boha,
abychom ho hledali a nalézali
v těch starostech,
které máme.

-redakčně upraveno-