Aktuálně z farnosti

Na počátku svého působení jsem se jednou modlil, aby mi lidé po kázání zatleskali. A skutečně, hned druhý den mi tleskala aula lidí, kde jsem kázal. Člověk občas touží i po věcech, o kterých si myslíme, že nejsou vhodné. A když jsem o týden později skautům vyprávěl, že největší radost mi udělal právě tento potlesk, dívali se na mě trochu nedůvěřivě.

Nepodlehl jsem pokušení sebestřednosti a pýchy? Myslím, že ne. Člověk má být v kontaktu se svými potřebami a neskrývat je.

Věřím, že podobné potřeby měl i Ježíš na poušti. Největší pokušení nespočívalo v samotných potřebách, ale v přesvědčení, že jsou hříšné a nečisté a že je lze naplnit jen skrytě a nepoctivě. Je to, jako bychom uvěřili, že chleba a voda jsou dostupné pouze na černém trhu.

První pokušení Ježíše ohledně chlebů lze chápat jako potřebu materiálního zajištění. Kdo z nás nemá starost o střechu nad hlavou, jídlo a domov? Je na tom něco hříšného?

Druhé pokušení, týkající se slávy světa, lze přeložit jako potřebu uznání, ocenění a lásky. Kdo z nás nepotřebuje vidět, že jeho práce má smysl? Kdo nepotřebuje úctu a ocenění? Je na tom něco hříšného?

Třetí pokušení, kdy měl Ježíš skočit z chrámu, pokud je Boží Syn, lze vnímat jako potřebu vědomí vlastní identity, jistoty a bezpečí. Kdo z nás nepotřebuje vidět, že jeho práce má smysl, že není bezcenný? Kdo nepotřebuje pocit jistoty, že když klopýtne, bude zachycen? Je na tom něco hříšného?

Není špatné pojmenovat své lidské potřeby. Špatné je naplňovat je pokoutnou cestou.

Přeji všem, aby v letošní postní době nenaletěli na pokušení ďábla, že neexistuje jiná cesta než naplňovat své potřeby skrytě pod rouškou tmy a ve spolupráci s ním.

Chléb a voda se nemusí kupovat na černém trhu.
Každou lidskou potřebu můžeme svěřit Bohu.
Každá lidská potřeba se vejde do modlitby.