Aktuálně z farnosti

Když jsem si nedávno četla v Bibli, zvlášť se mě dotkla slova, která od Boha zazněla ve chvíli Ježíšova křtu v Jordánu: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Tato věta plná citu mě přiměla zamyslet se nad tím, jakým způsobem se vyvíjel můj osobní vztah k Bohu.

Než jsem Boha osobně poznala, vnímala jsem ho něco jako otrokáře. Tolik práce, kterou musím udělat, abych se zalíbila. Vše si musím zasloužit, odmakat. Nic přeci nedostanu zadarmo. Něco za něco. V takovém vztahu jsem nevnímala žádnou svobodu, jen příkazy, zákazy a pravidla.

Bůh mě oslovoval dcero, ale já ho měla za otrokáře.

Čas utíkal, více jsem se zaměřila na zkoumání toho, kým pro mě Bůh je. Studovala jsem jeho slovo, snažila se ho pochopit, často neúspěšně. Hledala jsem Boha mezi řádky Bible a občas se cítila už spíše jako jeho žákyně.

Bůh mě oslovoval dcero, ale já ho měla za vyučujícího.

Přišel čas, kdy jsem tu a tam zaslechla Boží hlas, jeho slova se začala dotýkat mého srdce, ale neuměla jsem mu odpovědět. Cítila jsem, že už to není někdo vzdálený, ale stále jsem ho neznala tak dobře, jak jsem si přála.

Bůh mě oslovoval dcero, ale já ho měla za kamaráda.

Trvalo mnoho let, než jsem konečně pochopila a začala jsem tvořit svůj vztah s Bohem skrze osobní modlitbu. Přestala jsem ho hledat a pochopila, že on je se mnou po celou dobu. Pocítila jsem, kým pro něj jsem a v tu chvíli nebylo pochyb, kým je on pro mě.

Bůh mě oslovoval dcero a já ho konečně poznala jako dobrého Otce.

Ať už jsme v kterékoli  fázi poznávání Boha
jako našeho Nebeského Otce,
On od začátku říká:
„Ty jsi můj milovaný syn / dcera,
v tobě mám zalíbení.“

-redakčně upraveno-