"Láska dokáže po velké prohře pozvednout," říká také papež.
-
Farní pouť do Krakova
-
Farní pouť do Želivu
-
Tříkrálová sbírka 2016
-
Farní den 2015 - společné foto farnosti
-
Aktuálně z farnosti
Ohlášky 12. 10. 2025
říjen
Jáhenská svěcení trvalých jáhnů
říjen
Dnes 4. října přijalo v katedrále Svatého Ducha osm mužů svátost svěcení.
Arcibiskup olomoucký Josef Nuzík, předseda ČBK, k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny
říjen
Přinášíme vyjádření předsedy ČBK, arcibiskupa olomouckého Josefa Nuzíka k výsledku voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Volby 2025
září
Prohlášení biskupů Čech, Moravy a Slezska k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Čeští a moravští biskupové zaslali blahopřání papeži Lvu XIV. k jeho 70. narozeninám
září
V neděli 14. září 2025 se papež Lev XIV., vlastním jménem Robert Francis Prevost, dožívá 70 let. Biskupové Čech, Moravy a Slezska zaslali Svatému otci k jeho významnému životnímu jubileu blahopřání jménem předsedy ČBK, olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka.
Blíží se kanonizace Carla Acutise a Pier Giorgia Frassatiho
září
Papež Lev XIV. při zasedání veřejné konzistoře 13. června rozhodl, že Carlo Acutis a Pier Giorgio Frassati budou kanonizování v neděli 7. září. Tito dva mladí katolíci oblíbení pro svou živou víru a svědectví svatosti, budou prohlášení za svaté v průběhu slavnostní bohoslužby na Svatopetrském náměstí, která začne v 10 hodin a bude jí předsedat Svatý otec.
Ježíš řekl: “Nebylo uzdraveno těch malomocných deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu za uzdravení, než jen tento jeden – navíc cizinec?" (srov. Lk, 17,17)
Když Ježíš uzdravil deset malomocných, jen jeden z nich se vrátil, aby poděkoval. Přemýšlím: proč? Vždyť jim Ježíš zachránil život! Úvahy mě nakonec vedou až k realitě dnešní společnosti a možná i mého vlastního života. K nevděčnosti totiž nemám často sama daleko.
Možná se i Vy poznáte v některé z následujících situací.
Vlastně nic, už to je dobrý
Vybavil se mi americký sitkom, ve kterém má jeden z protagonistů velký průšvih. Ze zoufalství zajde do kostela a modlí se k Bohu, aby mu pomohl. Za jeho pomoc mu slíbí, že změní svůj život. V tu chvíli mu ale akorát někdo zavolá a on zjistí, že jeho problém je právě vyřešen. Muž si oddechne a řekne Bohu: „Anebo nic, už je to dobrý.“
Jak lehko někdy i já, když Boha prosím o pomoc a dostane se mi ji, přisoudím „všechny zásluhy“ pouze sobě nebo náhodě. Nejsem ochotná připustit, že moje modlitby byly vyslyšeny. Možná, kdybych si to přiznala, musela bych poopravit i pohled na sebe a připustit, že v mém životě jsou věci, na které nestačím, nebo vyžadují nápravu.
Nakonec se to nějak vyřešilo samo
Někdy naše prosby a modlitby nepřináší ovoce hned. Jednou jsem se za něco modlila po nějakou dobu opravdu usilovně. Ale modlitby se naplnily v jiném čase, než jsem si představovala, a tak mám pocit, že se to vlastně vyřešilo nějak samo… I v této situaci se vyhýbám vděčnosti. Vždyť jsem se za to modlila už dávno…
Jindy zas při zpětném pohledu na svůj život zjistíme, že se nám některá naše přání a modlitby splnily, ale k naplnění vedla jiná cesta, než jsme si představovali. Vděčnost Bohu se opět nedostavuje, protože: „lepší by to bývalo jinak“.
Připadne mi, že se sama často v životě plácám po rameni a utíkám k dalším životním událostem, aniž bych se ohlédla na Toho, který mě uzdravuje z mých bolestí. A tak se stávám jedním z těch z těch devíti malomocných, kteří se nevrátili.
Nechci už
bez ohlédnutí odcházet.
Nechci už
se radovat sama.
Chci se radovat
s Ježíšem po svém boku.
Zůstávat s ním
a prožívat vděčnost za vše,
z čeho mě již uzdravil.
Chci být tím jedním malomocným,
který se stále vrací.
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.